Rekonstrukce Státní opery, Praha

Státní opera Praha je jednou ze čtyř scén Národního divadla, které má operní i baletní repertoár a patří mezi nejvýznamnější v Evropě.

Budova Státní opery je postavena v neorenesančním stylu s použitím řeckých korintských prvků. Z průčelí divadla vystupuje výrazný portikus nesený osmi sloupy, nad ním je terasa s dalšími šesti sloupy zakončenými korintskými hlavicemi. Nad sloupovím je umístěn tympanon s reliéfem, zobrazujícím alegorickou postavu básníka, který se po boji Orfea s divokými menádami, průvodkyněmi boha Dionýsa, ujímá lyry a na okřídleném Pegasovi směřuje na horu Olymp. Nad vrcholem tympanonu je socha Fámy s trubkou a palmovou ratolestí (někdy označovaná jako Veřejné mínění), vlevo vidíme boha Dionýsa, jehož vůz táhnou šelmy, a vpravo sochu Múzy Thálie.

Budova a její zázemí jsou významnou historickou památkou. Již foyer vás uvádí do světa umění, kde se setkáte sochami a slavnostní výmalbou. Z vestibulu vede dvojí schodiště k lóžím a balkonům. Proti hlavnímu vchodu jsou umístěny dva vstupy do parteru.

Lehkost a vzdušnost dodávají prostoru průhledy na všechna schodiště, vstupy do parteru, použití skla a zrcadel, světlá leštěná podlaha, bílá omítka a jemné zlacené štuky. Vše je doprovázeno výzdobou sochami a malbami. Neorenesanční exteriér tak plynule přechází do neorokokového interiéru.

Celková šířka jeviště včetně bočních průchodů je 22 metrů, hloubka 16 metrů. Výška portálu dosahuje téměř 8 metrů a výška provaziště byla zdvižena při poslední rekonstrukci na 23 metrů.

Hlediště původně pro 2000 osob (1/4 byla místa k stání), v současnosti kapacita více než 1 000  osob.

V roce 1973 přibyla k historické budově ještě provozní budova s energocentrem, dílnami, kancelářemi, baletními sály, sborovým a nahrávacím sálem a pěti nadzemními podlažími. Objekt vyrostl na místě původního vinohradského parku a v současnosti již také patří mezi kulturní památky.

Co se chystá:

Obnova se dotkne historické a provozní části budovy. Historická budova prošla komplexnější rekonstrukcí při výstavbě provozní budovy v 70. letech minulého století. Od této doby byly prováděny pouze menší investiční zásahy, které odstraňovaly morální a fyzickou zastaralost jednotlivých dílčích částí.

Téměř po 44 letech se tedy obě budovy dočkají významnějších stavebních a restaurátorských zásahů. Zásadní změnou projdou rozvody, zejména elektroinstalace, vody, topení, odpadů a vysušení vlhkosti. Proměnou projde také horní i spodní jeviště a výzdoba hledištní části, opraví se šatny umělců i sociální zázemí. V provozní budově dojde k renovaci kanceláří, zkušeben, baletního a sborového sálu.